Jestli jste si až dodnes mysleli, že v lese rostou jen houby, pak víte HOUBY o tom, co roste v takovém americkém lesíku. Nechte se krátkým vyprávěním vyvést z omylu.
Píše se rok 2010 a my se poprvé společně vydáváme za naší milou přítelkyní do Spojených států, konkrétně a mimo jiné do Severní Karolíny. Jo, prosím vás, kdybyste náhodou nevěděli, jaké je hlavní město NC, tak je to Ralleigh a čte se to raly. To jen kdyby vás někdy napadla taková blbost, jako cestovat Greyhoundem z Washingtonu do Raleigh a narazili jste u přepážky na drsnou černošku, která vám jednak nechce rozumět a hlavně neví, k čemu by ve Washingtonu měla znát nějaké hlavní město Severní Karolíny! Vrrr!
Říkala jsem krátké a kam na plechové hřiby, tak k věci.
Šli jsme se takhle projít po městečku Pinehurst, jestli si dobře vzpomínám, jemuž se škodolibě přezdívalo Swinehurst, ale to už zase odbíhám, když v tom jsme narazili na místní autoservis, u kterého byla zaparkovaná pěkná „amerika“. A tak okouníme, obcházíme natolik nápadně, až si nás tamější mechanik všiml a co že jako bychom potřebovali a odkud jsme a že má takových kár doma spousty a že kdybychom chtěli, tak že tu v 6 končí a můžeme omrknout jeho vozový park nedaleko za Swine, teda Pinehurstem.
Páni (americky WOW!), kontakt s místním COWboyem, exkurze veteránů a zadarmo, tomu jsme nemohli odolat, a tak nás už naše Malá kočka, jak jsme naší kamarádku přezdívali, vezla v podvečer k servisu, aby posléze následovala tajemného GHOSTridera, který nám měl předvést náš americký sen.
Cesta byla dlouhá, místy klikatá, les houstl, domy řídly, až úplně zmizely, začaly nám na mysl přicházet vzpomínky nedávné, kdy nás při procházce do okolí místní občan vyvedl s puškou z jeho pozemku, až jsme konečně dorazili k chajdě v lese jako z hororu a… kde nic, tu nic.
„A je s námi konec,“ proběhl mi po zádech navzdory pětatřiceti stupňovému horku mráz po zádech.
„Kde že máte ta auta, chacha, chichi?“
„Tady za domem, na zahrádce!“
Domem rozuměj tu chajdu z prken, zahrádkou pak ten temný hvozd. A najednou to tu bylo, v mechu a kapradí, v jehličí, tu za borovičkou, za křovíčkem, asi čtyřicet veteránů, pastva pro oči, a asi čtyřicet let práce pro nadšené sběratele. Už tady nám bylo jasno. V čem jiní vidí staré rezaté kraksny, my jsme spatřovali krásu, která si zaslouží být hýčkána.
No a kdyby MK nezačala jančit, že tam jsou nebezpeční bugs, kteří zalézají pod kůži a sežerou vám všechny vnitřnosti nebo co, neběžela se do toho domu hrůzy vysprchovat a rychle pryč odsud, tak tam tu vůni po kola zapuštěných podoubáků a rezatých kozáků čicháme ještě dnes.