Dlouho jsem přemýšlela, jak do blogu psaného tak trochu s nadsázkou a dávkou sarkasmu, který by čtenáře bavil, zakomponovat smutnou událost spjatou s naším životem a samozřejmě s Mustangem.Rozhodla jsem se ji nakonec propojit s naším povedeným aprílovým zážitkem, abychom zase skončili s úsměvem.
Jaro o sobě dává vědět opravdu krásným počasím, které nám hraje do kapsy. Jaro, jak je známo, je spojeno s očistou, o kterou si říkala i naše Candy Apple Red (jablíčkově červená), a tak jsme leštili a leštili, až bylo jablíčko zase jako k nakousnutí.
Plán vyjet na projížďku do Mžan na dobrý oběd nám však zkazila něčí svatba. Po natankování, jenž nám poskytlo prostor k přemýšlení (je to totiž malinko porod, dostat do nádrže dobrých 40 litrů), jsme zamířili na Barešův ranč, kde sice také byla svatba, ale nechali nás venku na grilu dojíst nějaké zbytky z týdne. Apríl! Bylo to v pohodě.
No a právě s naší svatbou je spojena tak trochu smutná shoda okolností. Svatba byla, je a bude jedním z nejdůležitějších momentů našeho života. Už tehdy jsme si ani tento den neuměli bez Mustangu představit. Jako svatební dar od party našich přátel jsme se měli vézt v Mustangu 67 (ten samý model, který dnes vlastníme) zapůjčeném od firmy KloadoMustang.
Řidičem pak měl být samotný majitel firmy, pan Filip Klouda, zapálený nadšenec, díky kterému z Ameriky tehdy proudily do Čech každoročně tucty Fordů Mustangů k renovaci. Jestli si dobře vzpomínám, byly to čtyři dny před naším dnem D, kdy jeho život ukončila motocyklová nehoda.
Na svatbu jsme se mustangem přeci jenom vezli, třebaže to bylo prapravnouče původní verze. A jestli to pan Klouda z vrchu hlídá, myslím, že může být na nás jako nadšence a jeho novobydžovského pokračovatele Jirku náležitě pyšný.
Tak a teď něco na odlehčenou.
Zatěžkáni obědem v břiše a benzinem v nádrži jsme si to svištěli směr Poděbrady. A světe, div se, máme za sebou náš historicky úplně první sraz! Motorkářský sraz :-D. Ještě teď mám před očima pohledy všech motorkářů říkajících:
„Asi jinej gang, co?“
Lepšího apríla si na takovém srazu asi představit neuměli.
Nadšeni shodou okolností i volným místem k zaparkování podél lázeňské kolonády jsme zakotvili, abychom si užili ten jedinečný a nezapomenutelný okamžik. Jeden Mustang mezi 6000 Harleyi. A jak nám potvrdil fotograf, který se k nám přihrnul, to auto, to je stejně jiný kafe.
Pocit euforie nezkazilo ani to, že jsme zaparkovali za modrou čarou. Takovým vozům se přeci pokuty nedávají.