Aneb když dostanete po 25 letech chuť na smažáka a bojíte se ztrapnit se za takové chutě ve svém rodném městě, a tudíž vyrazíte třeba do Poděbrad.
Ještě předtím bych ale chtěla z celého srdce poděkovat Ježíškovi, který nám průběžně naděluje tak krásné mustangové počasí, které nepotřísní ani jednou dešťovou kapičkou kapotu, anýbrž zajistí připálení šunčiček při dosednutí na sluncem rozpálená černá kožená sedadla.
Také stojí za zmínku, že jsme první letošní jízdu absolvovali již před pár týdny. Byla částečně pracovní, avšak to se nevylučuje s úžasným zážitkem z pohledu na přírodu kolem sečské přehrady v jarním rozpuku. Po lehce nepříjemné kolizi na jedné křižovatce, kdy koník vyplivl duši (měl toho po zimě pravděpodobně plný kopyta) a ne a ne nastartovat, nám předvedl, že i na něj přišlo jaro a splašil se na celých 156 km/h, a to jsme ho museli krotit. Ne že by nám rychlost ukazoval tachometr, to stále ta aplikace v mobilu.
Ok, úvod mám za sebou, kolize s krizí taky dostala své místo, no a teď přichází vyvrcholení. V sobotu se konaly jedny z prvních srazů amerik – První jarní bublání v Jizbicích a Sychrov. Jelikož jsme známí osobitou rebelií, rozhodli jsme se, že nepojedeme ani na jeden sraz. Drsný co.
Místo toho se měl konat smažák v klídku poděbradské kolonády. Už těsně před Poděbrady nás protijedoucí neidentifikovatelní veteráni ujistili o tom, že sezóna spanilých jízd je v plném proudu. O to větší překvapení nám přichystala samotná kolonáda zaplněná davy nadšenců, kteří se za poslechu italského songu La chante mi cantare účastnili – a teď to prosím přijde – srazu italských veteránů jako fiatů, alfiček a dalších pro mě neznámých obludiček (malí fiátci jsou rozkošní, zas tak krutá nejsem), v porovnání s naší kobylou, mini autíček. Ne, to nebyl apríl, ale 22. duben. My jsme byli po více jak roce na místě činu, opět nezvaní a tak trochu mimo mísu. Se zatajeným dechem jsme popojížděli v koloně, cítili se provinile, že všechny foťáky a palce nahoru patří nám, a ve skrytu duše doufali, že si toho našeho koníka nespletli s tím, co se v Monze staví na zadní.
A to vám říkám, i kdyby měly příští rok na kolonádě sraz koloběžky, nás už tam nikdo nedostane. I když za tu srandu to možná…
P. S. 15. dubna jsme měli v plánu jet mustangem do Berlína na koncert Lany del Rey. Po řádné rozvaze jsme to však vzdali a udělali jsme myslím dobře. Beztak by nás do toho jejich Umweltu bývali nepustili a ještě by nám candy apple posprejovali a možná i poch….. Jsou to totiž poměrně zfetovaní hnusáci, na které ani Angela nestačí.
Nazdar
