Zdá se mi, že letošní rok je takový celý čekací a očekávací… a proč ne, když jsme v očekávání.
Očekávala jsem, že letos napíšu minimálně jeden článek měsíčně jako správná bloggerka. To se mi nepodařilo a to z důvodů, které jsem už omlívala minule, z čehož také vyplývá, že nejsem dobrá bloggerka, možná že nejsem vůbec žádná bloggerka. Protože tohle má být blog se vším, co je spjaté s mustangy, čekám vždy na jakoukoli příležitost a té se chytnu za pačesy (a že jich letos bylo pomálu, ale DOST už s tím stěžováním). Je to asi i tím, že jsem v očekávání, které mělo být již včera naplněno a taky pořád NIC a tak pro změnu čekám.
A jakou souvislost má moje těhotenství s mustangem? No dosti zásadní. Vždyť ta auta musí jednou někdo zdědit, vybudovat si k nim lásku, navázat na nás, na Mustangovy.
Říká se, že ve 38. týdnu těhotenství je miminko už pěkně dopečené a může jít na svět. Rozhodli jsme se tedy, že tentokrát nebudeme na nic ČEKAT a pokusíme se porod vyvolat. Vyvolávací zrychlení bylo z 0 na 180km/h podle mého zděšeného odhadu asi za 6 sekund. V našem mustangu se nic takového nekonalo. Vše se odehrálo v tomhle mladém hříbátku s tou nejkrásnější barvou, úžasným zvukem a odpornými digitálními budíky tachometru a otáčkoměru. Řídil Mr Mustang, za volantem jsem řádila i já sama a NIC. Odnáším si z toho však zásadní věc a to, že můj fastback bude vínový.
Potěšení z této akce plynulo ještě z toho, že o našeho starého kmeta byl daleko větší zájem než o to mládě. Počasí toho dne přálo, a tak jsme pořídili ještě další podzimní fota:
Když jsem zasněně Mr Mustangovi sdělovala, jak jsem ráda, že budeme mít konečně komu odkázat naše dva krasavce (jo i ta rezatina je krásná), reagoval na to zamyšlením ze svého pohledu:
„Víš, já taky vidím, jak vezu děti v mustangu (říká děti, ale dvojčata fakt nečekáme, i když by se vám to na vorvaňovi viz fotka nahoře mohlo zdát příhodné), vidím je, jak skrčené pod sedadly, aby je nikdo neviděl, opakují, že je to trapný, jezdit takovouhle starou šunkou a kdy už prý táto koupíš nějaký elektromobil.“
Na chvíli ve mně tu moji naivní představu udusil, ale já si ji vyživuji v hlavě dál.
Vaše Mrs Mustang 2v1
P. S. Včera, v den termínu porodu, jsem celý den trávila leštěním našeho majestátního desetiramenného křišťálového lustru. To abych se mohla zařadit mezi matky „vypravěčky“ ala to já jsem týden před porodem ještě kopala na poli brambory.