Čekání na dědice
Zdá se mi, že letošní rok je takový celý čekací a očekávací… a proč ne, když jsme v očekávání.
Zdá se mi, že letošní rok je takový celý čekací a očekávací… a proč ne, když jsme v očekávání.
Přesně tááákhle dlouho trvá napsat další příspěvek do blogu, JELIKOŽ jsme přesně tááákhle dlouho nikam nejeli, PONĚVADŽ přibližně tááákhle dlouho trvá, než se přes oceán přeplaví nový chladič a potom podobnou dobu zabere, než se zamontuje na příslušné místo a uvede do provozu.
Nebo taky milé setkání s tím pánem, co zásadně netetuje ženská přirození, jak výstižně okomentovala sdílenou fotku má švagrová.
Než se dostaneme k jádru věci, musím zmínit, co bylo a co se připravuje.
Aneb když dostanete po 25 letech chuť na smažáka a bojíte se ztrapnit se za takové chutě ve svém rodném městě, a tudíž vyrazíte třeba do Poděbrad.
Cože, vy ještě nevíte, jak vlastně dopadly Vánoce a Ježíšek pro naše mustangy? Ajajaj, tady někdo maličko zaspal zimním spánkem. Tady se někomu strááášně moc nechtělo psát, udělat ten první krůček, slovíčko. Tady někdo setsakramentsky PROKRASTINOVAL! Fuj, to zní úplně sprostě.
Svatá Barbora už ležela na kavalci, záda bolavá od kladení brambor do punčoch zlobivých dětí, Mikuláš dávno užíval volna pod slunečníkem na Vánočním ostrově, když si jednoho nedělního odpoledne Žlutá s Červeným usmysleli napsat Santo teda Ježíškovi dopis.
… ale nejen za ní, hlavně také za Evičkou, Davidem, fenkou Baxinkou, jejich novým domečkem, za přírodou a čistým vzduchem jednoho z nejúžasnějších míst naší země, za gurmánským zážitkem restaurace Entreé, za naháči do olomouckého wellness a hlavně za sluníčkem (déšť tentokrát nebude ani na konci, takže jsem bez pointy).