Stěrače stírají, světla svítí…
… ale srdíčko, to bije jako na poplach. Vydáváme se na naši úplně první dlouhou cestu. Kam, jak to vše dopadlo a zdali jsme vůbec vyrazili, dáme vědět již brzy.
… ale srdíčko, to bije jako na poplach. Vydáváme se na naši úplně první dlouhou cestu. Kam, jak to vše dopadlo a zdali jsme vůbec vyrazili, dáme vědět již brzy.
Určitě to máte taky tak – různé písničky spojené s jedinečnými zážitky: s letní dovolenou, s bolestným rozchodem, s osobou; na jednu písničku se vám dobře běhá, jinou máte zažitou s telefonním vyzváněním vašeho známého. Já to mám takto i s místy.
Doufám, že mě místní kapela nezažaluje za plagiátorství, výstižněji však tento článek nepojmenuji. Nečekejte ovšem žádnou zábavu, níže bude jen a pouze výčet toho, co ještě ještě (pod stromeček)? Zase kradu…
„Sám nejsi nic, však v druhém autu síla, a člověkem jsi ještě víc.“ (Mrs Mustang ve spolupráci s Willem Shakespearem)
Prší, prší, jen se leje, kůň ve stáji z toho bleje. A tak si říkám, že je opět čas podívat se zpátky do minulosti.
Dlouho jsem přemýšlela, jak do blogu psaného tak trochu s nadsázkou a dávkou sarkasmu, který by čtenáře bavil, zakomponovat smutnou událost spjatou s naším životem a samozřejmě s Mustangem.
A tak jsme začali plni dojmů z Ameriky jezdit na srazy veteránů po krajích českých.
Jestli jste si až dodnes mysleli, že v lese rostou jen houby, pak víte HOUBY o tom, co roste v takovém americkém lesíku. Nechte se krátkým vyprávěním vyvést z omylu.
Nervozita prý jako před maturitou (v tom případě asi žádná, o „svaťáku“ ležel na koupálu, jak byl v klidu), třesoucí se ruce, pot na čele, ale jde se na to, čeká nás totiž první projížďka delší jak jeden kilometr. Otočit klíčkem v zapalování a …