Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu!
No ale vážně, ani kapička nám nezkřivila vlásek, když teda nepočítám toho blba, závistivce, který nás předjel a začal si v plné rychlosti ostřikovat a stírat čelní okno. Možná, že jsme měli štěstí i díky tomu, že jsme si na zadním sedadle vezli deštník od Vietnamce z Liberce, který nás před deštěm chrání téměř pokaždé. Ten deštník, ne Vietnamec. Ten byl tak ochotný, že nám při nákupu deštník rozbalil a předvedl:
„Ať nekupujéééš zajíc v pytlííí.“
A taky nás při odchodu upozornil, že:
„Nahožé pěkný kalhotkííí pro pšíjemnááá víkééénd.“
V sobotu ráno, teda dopoledne, asi tak tři hodiny po plánovaném výjezdu, kdy jsem už netrpělivě stepovala před vchodem, jsme vyrazili směr Český Krumlov. Po tom, co jsme po našich luzích a hájích najezdili sotva 500 kilometrů jsme si troufli na cestu, která měla za dvě cesty čítat ten samý počet a možná ještě více.
Stejně tak jako nás chrání vietnamský deštník před deštěm, zdárný dojezd tentokrát zajistila, řekla bych, stoprocentní připravenost na strýčka Příhodu. Nejen, že jsme se cítili bezpečně díky zamontovaným pásům, měli větší rozhled, jenž nám poskytovalo zpětné zrcátko, nebáli jsme se deště díky úžasně vyleštěným stěračům, ale byli jsme připraveni vyměnit si i kolo, navléknout si reflexní vesty, zalepit záděru náplastí z lékárničky atd.
Především byl však připraven Jirka, který své ženě dokonce odmítl sdělit, co by rád druhý den k obědu, protože byl za každých okolností odhodlán vyrazit a zachraňovat padlou kobylu. Nic takového se však naštěstí nekonalo.
Naopak jsme si během cesty a po ní uvědomili několik zásadních a více či méně příjemných skutečností:
TA PRVNÍ, pozitivní, do kufru se nám vedle rezervy vejde můj červený loďák (vše musí jít s barvou, i ten deštník je červený, to se rozumí, k svačině byly třešně, taky červené, kdyby to někomu nedošlo.)
TA DRUHÁ, naprosto ohromující, spotřeba. Oproti předpokládaným 15 litrům/100 km se Mr Mustang propočítal k úžasným 11, 5 litrům, což vede k tomu, že budeme výletit ještě víc, a to se mi líbí.
TA TŘETÍ, pro mě záviděníhodná, že se každý baví jen s Mr Mustangem jakožto řidičem a majitelem toho auta, které je snem snad každého malého kluka. Na druhou stranu motivující k tomu, abych už pohnula se svoji rezatinkou. I tady však musím dodat, že na jedné pumpě se s Mr Mustangem dal do řeči rádoby obdivovatel, který však od Mustangu rychle odbočil ke své vytuněné jedničkové oktávce v RSu, do níž si chce pořídit novou šestirychlostní převodovku. S takovým týpkem se vážně chcete bavit půl hodiny.
TA ČTVRTÁ, nostalgická, kdy mi došlo, jak je krásné, že ten náš koník dostal druhou šanci, šanci prodloužit si svůj plechový život, prohánět se znovu po asfaltu, ohýbat hřbet do zatáček a být svými majiteli milován.
TA PÁTÁ, technická, že ideální rychlost je okolo 80 až 90 km/h. Vzhledem k tomu, že nám ještě nefunguje tachometr, byla jsem nucena stáhnout si aplikaci do mobilu, se kterou jsme si užili spoustu zábavy, maximálně nám ukázala 130 km/h.
TA prozatím POSLEDNÍ, nafrněná, že nám už asi nikdy nebude žádné místo a ubytování a všechno kolem dost dobré. Všechno totiž přebije zážitek z jízdy, POCIT ABSOLUTNÍHO ŠTĚSTÍ.
