Svatá Barbora už ležela na kavalci, záda bolavá od kladení brambor do punčoch zlobivých dětí, Mikuláš dávno užíval volna pod slunečníkem na Vánočním ostrově, když si jednoho nedělního odpoledne Žlutá s Červeným usmysleli napsat Santo teda Ježíškovi dopis.
Milý Ježíšku,
v první řadě Tě chceme moc a moc pozdravit. Je to totiž poprvé, co Ti píšeme, plni očekávání, co z tvého ruksáčku vypadne. Jsme z Ameriky zvyklí na velké věci a víme, že Santův pytel předčí máloco. Ale honem k věci, máme toho na motoru poměrně dost.
- Kdybys tak ČERVENÉMU přinesl nový pedál, aby tam stále nestrašila ta holotyčka. Vždyť to vypadá, jako by si zubař dělal přípravu na korunku. Pahýl jako pahýl.
- A kobereček, ten je už řádně zavšivený a proděravělý a záplatovaný počesku a zaprášený a zahnojený a pokecaný a zaplivaný a prošoupaný a zašlapaný. Takže jednoho černého beránka prosíme.
- A tachometříček kdyby tak fungoval, to aby si Mrs Mustang mohla vymazat aplikaci v mobilu. Kdo to kdy viděl, měřit rychlost veterána smartphonem. To je hnus, velebnosti.
- A pro ŽLUTOU nový kabátek, to aby jí každou vyrezlou dírou nezafukovalo, a aby se celá nerozpadla a mohla si dát nalakovat záda a čumáček. Jen tu barvu ještě vymyslet.
- A novou halu pro nás dva. To aby se na nás pořád neprášilo. A abychom se nemuseli dívat na fábky, debžoty, filuty a další evropské obludky a strašáky.
- A pěkné počasí do nového roku, to aby se jezdilo na výlety, ne jako letos.
- A kdybys nám tak mohl zařídit nové webovky. To aby už nikdy nikdo nevyslovil MR_A_ MUSTANG. Protože sprostě se prostě mluvit nemá.
Tvoji
ŽLUTÁ A ČERVENÝ