A zase odjela.
„Zaplať Pán Bůh za to,“ oddychly si zbankrotovaní rodiče dětí, které prostě bez jízdy na Twistru nepůjdou spát. Odfrkli si i psychicky zdevastovaní řidiči, kterým bylo odepřeno vzít to na Hradec přes kruháč.
„Neboj, až zase na Silvestra,“ ujistili své psí miláčky tísnící se pod gaučem rozhořčení spoluobčané těsně po slavnostním ohňostroji.
„Konečně se vyspíme,“ mávali všichni náměstští odjíždějícím kolotočníkům z oken svých bytů.
„To je krásný tohleto, krásný, vážně krásný…“ znělo podobně jako: „To je radost, to je prostě radost tady!“ z úst majitele horského hotelu Radost z české komedie Homolka a tobolka.
Tohle však nebyla až zase taková radost pro nás – vidět své obnažené Mustangy na pouťové výstavě Technisáž a přihlížet, jak sem tam nějaká od cukrové vaty upatlaná ruka prostě musela sáhnout na kapotu. Nějak se však začít musí a je načase, abychom šli s kůží na trh. A tak jsme se poprvé vystavili světu, teda Bydžovu.
Výstavu hodnotím hned ze tří důvodů kladně:
- Šla jsem na ni. V jiném případě bych na přehlídku obrněných vozů nevytáhla paty.
- S našimi plány na srazy amerických kár to vypadá dost bledě. Na ten další chystaný – hradecká V8 – hlásí předpověď déšť a ten, jak už je známo, my nemusíme.
- A vyslechnout si, co lidé na TO, je k nezaplacení. Jeden názor za všechny: „Tohle je, kámo, jako pokladnička, každým dalším dnem se ti do ní sypou peníze s rostoucí hodnotou vozu.“
No dobrá, takhle sofistikovaně to asi řečeno nebylo, ale potřebovala jsem tam tu pokladničku dostat. Jen nevím, jak z ní ty zlaťáky vysypat, aby bylo na lak „toho nalevo“ (viz obr. výše nebo úplně logicky toho, co lak potřebuje:-).
Koníčku otřes se!
