„Sám nejsi nic, však v druhém autu síla, a člověkem jsi ještě víc.“ (Mrs Mustang ve spolupráci s Willem Shakespearem)
A je to tady, říkáte si, došel jí dech, nemá o čem psát.
Přestože už pár týdnů zanedbáváme nejen Mustang, ale i tento blog, o čem psát je vždycky. Jen na to musí být ta správná nálada. Člověk se nesmí zaobírat problémy, které se stejně nevyřeší a nad které je nejlepší se povznést. Ale i ty do života patří a musí se promítnout zčásti i tady. Hrát si na něco opravdu moc neumím, ani schovaná za monitorem.
Žít dneškem a dívat se se vztyčenou hlavou vpřed, jedenkrát denně si přečíst slova Mr Mustanga o nikdy-se-nevzdávající-se bojovnici, to je moje denní meditace. Tak já jdu dál…
Mým dnešním úkolem je totiž vysvětlit několika nechápavcům původ titulní fotografie. Ano té, jež se vám zobrazí po otevření našich stránek. Té, ze které vykukuje červený koník a vedle něj se pase ještě jeden šedivý. Nejedná se o fotomontáž PŘED a PO, nýbrž na obrázku můžete opravdu zhlédnout dva odlišné hřebce.
Dovolte mi, abych vám dnes představila SVŮJ Mustang GT 390 S-code Fastback 67 🙂
Kéž by statistika návštěvnosti dokázala nahrát reakce našich čtenářů. Zajímalo by mě, kolik teď zaznělo Ach, Páni, To si děláš, nevím co a Co je to za rezatou kraksnu?!
Zpátky k hlavní myšlence tohoto zápisu. To mi takhle jednou na podzim 2016 volá paní z banky
a že by chtěla vědět, jak jsem s bankovními službami spokojená,
a že mám jako pěkně našetřeno,
a že je tam nová, tak že by bylo dobré se seznámit,
a že by určitě chtělo provést nějaké změny,
a že má spoustu skvělých nápadů, jak mé už takto báječné úspory zhodnotit.
A protože mě rodiče vychovali k tomu, abych neodmlouvala, rozhodla jsem se místní pobočku navštívit. Hned po příchodu mě paní bankovní úřednice uvedla k panu řediteli, který byl tak předvídatelně milý stylem:
jéé, vám to sluší
a copak že to učíte za předměty
a kam se tady v okolí dá chodit běhat
jéé, já bych strašně rád chodil běhat
a mezitím:
no ten spořák zrušíme
a chtělo by to investovat do fondů
a co takhle naplánovat takovou pětiletku atd. atd.
Přišla jsem domů zhrzená a s pocitem, že jim ty našetřené peníze musím stejně dát, protože vlastně žádné investiční záměry v příštích deseti letech nemám a že takhle na hromadě to ležet nemůže.
Pak však přišel ON, ukázal na NĚJ, nadchl MĚ, zamluvil HO a bylo TO – banka měla PO.
A tak jsme si brzy po několika mailech s tehdejším panem majitelem vyrazili společně s naším garážmistrem a jeho ženou do Baťovy říše, města Zlína, aby došlo na první seznámení. Láska na první pohled proběhla, abych byla upřímná společně s myšlenkou, že nás ten podivín v těch kontejnerech s auty zamkne a posléze brutálně zavraždí (ale to je jen ta moje bujná fantazie). No a o měsíc později už se vezl domů motor, 17. 12. pak ještě zbytek rachotinky.
Kdybyste měl někdo cestu, potřebovala bych dovézt plechy na zadek a pak – děj se vůle boží.
