A tak jsme začali plni dojmů z Ameriky jezdit na srazy veteránů po krajích českých.
A že jsme jich za těch pár let objeli, ať už sami či za doprovodu přátel, kteří se na danou chvíli pro věc nadchli spolu s námi. Párkrát jsme si přijeli poslechnout bublání v Jizbicích pod Blaníkem, docela pěkná show se odehrávala i v Luštěnicích u Mladé Boleslavi, vzhledem k dobré dostupnosti si nenecháme ujít ani hradeckou V8, která nám však přijde rok od roku horší kvůli nedokonalé organizaci, a poslední sraz jsme si za pěkného počasí užili na Konopáči.
Nicméně, jestli mohu mluvit za sebe i za Mr Mustanga, a že doufám, že se taky brzy něco napíše, protože to bude unikát, kvůli srazům jsme si Mustanga nepořídili.
Rozhodně nějaký sem tam navštívíme a to hlavně z toho důvodu, že… a teď to bude znít děsně namyšleně a zaujatě a já nevím jak ještě, ale vždycky když jsme přišli k Mustangu, který byl právě ten náš nej, vylezl z něj obstarožní pupkatý seladon s tetováním přes celou ruku, který si chtěl na starý kolena dokázat, že na něco takového jako má…
… a právě proto chceme, alespoň prozatím, snížit věkový průměr majitelů těchto kár a ukázat tak trochu jiný pohled, nejen ten, ŽE NA TO NĚKDO MÁ.
Ford Mustang byl totiž svého času auto dostupné pro studenty a mladé lidi, kteří díky němu pocítili svobodu a volnost. A tak se i Mr Mustang (ještě jako student) jednoho dne zařekl, že JESTLI si koníka NEosedlá DO TŘICETI, TAK NIKDY. Povedlo se.
