aneb, co že se to POTENTO pokračování.
Začínat článek o tak krásné svatbě, jakou jsme prožili, projedli, propili, prosmáli, probrečeli, propovídali, protančili a prostě prodělali minulý víkend slovy, že se něco nevydařilo, možná není úplně na místě, ale na druhou stranu zaplať Pán Bůh za to, že je o čem psát.
Před každým výjezdem mustangem si už dopředu promítám, co by se asi tak mohlo stát zajímavého, abych chytla správnou slinu na psaní. U svatby Evičky a Davida bylo jasné, že budeme muset překonat jednu z delších cest čítající necelých 300 km, tzn. zatím naši nejdelší výpravu, no ale jinak jsem byla připravená na krásný zážitek, který pravděpodobně nic nezkazí a já budu muset chválit a chválit.
Tak si to chválení odbudu hned zkraje. Nevěsta – neuvěřitelně krásná, do posledního puntíku prostě neodolatelná. Spolu s ženichem tvoří dokonalý pár. Evičko, nos šaty častěji, moc Ti sluší! Obřad – na vizovickém zámku s živou hudbou mně dal docela zabrat, ještě že nepoužívám make-up. Jídlo – na koláče nezapomenu a myslím, že mi budou přičteny k váze, abych na ně just nezapomněla. Zábava – neopakovatelná. Nepamatuji si, že bych se na jakékoli oslavě stihla bavit a moc hezky pobavit téměř se všemi hosty. Byl to po dlouhé době balzám pro duši.
Jdeme na věc, během cesty TAM jsem si všimla první mastné kapičky zabarvené do zelena na svých růžových střevíčkách. Předzvěst prasklého radiátoru. S každým divočejším prošlápnutím plynu nabralo na obrátkách i kápání, které se změnilo v čůrek a menší průtrž mračen, která mířila, kam jinam než do nového koberce. Pak jako by se vše uklidnilo a my jsme celkem v pohodě dojeli až na místo.
V den D jsme měli tu čest vézt ženicha k zámku. Abych to zkrátila, při cestě zpět zlákala Mr Mustanga představa malinko znehodnotit cestu před zámkem, a tak dravě přišlápl pedál, zahrabal a už jsem měla pod nohama znovu mastnou lagunu. Svatební den jsme si tím kazit nechtěli, avšak malý červíček pochybnosti, jestli další den dojedeme, nás zevnitř užíral. Dojeli jsme, ale jen na zlínskou benzinku, kde nám došlo, že takhle to dál nepůjde.
Mr Mustang se rozhodl rázně zakročit – odpojit topení a zkrátit okruh. Na benzince tak začala dvouhodinová operace, která přilákala několik motoristů, ale především jednoho Zlíňáka, který byl schopen obětovat nedělní oběd kvůli cizím lidem.
Tož, neřezej tu hadicu, to by byla škoda. Já sú sice motocyklista, ale myslim, že tam něco ze škodovky mam. Vydrž, já hned přijedu, i kdybych ju neměl.
Hadici měl a přivezl, jen byla o pět centimetrů kratší než bylo potřeba.
Vydrž, neřezaj ju. Já mám kamaráda, co má tu na kraji města vrakoviště, tož já mu ještě zavolám. No ahoj, Ali, mám tu kamoše s mustangem a potřebovali bysme hadicu, 25 cm. Maš, ale nesi doma, tak nevadí, měj sa.
Neřezaj, to by byla škoda, takoveho mazlika maš, ještě tady mam číslo na jednoho, my sa moc nevidáme, ale jako mladý sme spolu hulili. Hmm, tož nebere to, je neděla no.
Asi po hodině.
Tož, moc mě to mrzi, ale musim valit, ja tam mam rajčata, víš.
Mr Mustang: Moc Vám děkuji za ochotu, budu teď všude Zlíňáky chválit.
Tož, to nedělaj, oni su pak děsně nafrněny.
A tak došlo na řezání, napojení na chladič a první startování. Co čert nechtěl, hned po nastartování se ozval chladič, který sice na výměnu čeká, ale vydržet to ještě mohl nezačít takto prskat. Teď už to dobře nevypadalo ani trochu.
Objevil se tedy další lidumilný občan, který zavezl Mr Mustanga do blízkého servisu. Když se po další půlhodině vrátil se sadou barevných izolep v ruce a žvýkačkou v puse, nevěděla jsem, jestli je to tak v pořádku. Bylo. V servisu sice nepomohli, nicméně po cestě Mr Mustang potkal asi tři veterány (jako taky auta a jejich řidiče), kteří mu poradili, aby chladič zalepil žvýkací gumou a dolíval po cestě vodu. A tak jsme každý vyžvýkali jednu orbitku (taky jsem se chtěla na záchraně podílet), přelepili černou izolepou, zajistili balíčkem papírových kapesníků a ještě jednou přelepili a takto v klídku dojeli.
Cestou jsme dali solidní honičku s trabanty a vytvořili tak efektivní trikoloru.
Jo a ještě jedna závada, odpadl kastlík, a tak jsem pro změnu využila izolepu červenou.
Co říci na závěr?
Dobrý člověk ještě žije.
S tímhle jsme do toho přeci šli.
Novým autem bychom domů po takovéto závadě nedojeli.
Ať žije mustang!